Tučńáci jsou nelétaví ptáci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění ve vodě. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli). V nejběžnější klasifikaci odborníci rozlišují 18 recentních druhů tučňáků.

České slovo tučňák bylo vytvořeno v době národního obrození a pravděpodobně pochází od slova tučný, neboť je to kolébavě zavalitý, tedy tučný pták.

Jsou to středně velcí až velcí nelétaví ptáci dobře přizpůsobení lovu ve vodě. Nejmenší druh, tučňák nejmenší dorůstá do 40 cm a hmotnosti 1,5–2 kg, na druhé straně tučňák císařský, největší druh, může být více než 120 cm vysoký s hmotností přes 40 kg.

Tučňáci jsou dokonale přizpůsobeni potápění a lovu v hluboké vodě; kvůli tomuto přizpůsobení druhotně ztratili schopnost letu. Jejich tělo má torpédovitý tvar s těžištěm umístěným dále než u létajících ptáků. Kosti tučňáků nejsou pneumatizované, proto je hustota jejich těla vyšší než u ostatních ptáků (blíží se hustotě vody), což usnadňuje potápění. Nohy jsou výrazně posunuty dozadu, stehenní kosti jsou velmi krátké, kolenní klouby nehybné a mezi třemi prsty mají plovací blánu – při plavání jsou používány pouze jako kormidlo. Kvůli umístění nohou se tučňáci pohybují na souši vzpřímeně.

Jsou to společenští ptáci, schopni žít v ohromných koloniích. Jsou převážně monogamičtí; existují záznamy o párech, kteří spolu hnízdily 10 i více let, ale některé druhy tučňáků vydrží s jedním partnerem nanejvýš 2–3 roky. K hnízdění se vracejí obvykle na stejné místo. Družky si samci namlouvají za pomoci různých zvuků (většina je definovaných jako hluboké a hlasité troubení), přičemž jistou roli hraje i zbarvení (pestřejší, výraznější kresba) a fyzické parametry (celková robustnost, delší nebo širší zobák), kvůli čemuž mohou být pro samice atraktivnější. Samice snese zpravidla jedno až dvě vejce, výjimečně tři (tučňák císařský a tučňák patagonský vždy pouze jedno).